Kde se vzala?

EMDR je metoda vyvinutá speciálně pro léčbu traumatu a traumatických vzpomínek. Vytvořila ji americká psycholožka Francine Shapiro a dnes ji pro  léčbu posttraumatické stresové poruchy doporučuje například i Americká psychiatrická asociace.

Co je to trauma?

Pod slovem trauma si většina lidí představí tragické životní události jako je vážná autonehoda nebo hrůzy války. Je pravda, že metoda má velké využití právě v takových případech a je v tomto ohledu efektivní. Trauma “s malým t” se však týká do určité míry nás všech.

Trauma je zranění, které zanechává psychické jizvy a ty pak trvale ovlivňují naše chování a jednání. Zkušenost zůstane zablokovaná v nervovém systému mozku současně s obrazy, zvuky, myšlenkami a původními pocity a ty se mohou aktivovat při jakékoliv zátěži a v situacích podobného rázu.

Většina z nás si dokáže vybavit situace, kdy jsme reagovali způsobem, který nám samotným připadal v rozporu s rozumem. Stejně tak si dokážeme všimnout, že některé okolnosti v nás vyvolávají přehnané nebo neadekvátní reakce. Například se klepeme před šéfem, ačkoliv většina kolegů je schopna s ním v klidu promluvit nebo můžeme zažívat pocit méněcennosti, když se na nás oboří prodavačka v obchodě.

V popsaných situacích ve skutečnosti prožíváme emoce propojené s minulými zkušenostmi a nejsme v té chvíli schopni využít našich životních zkušeností, abychom se na ni podívali jinak.

Jak metoda funguje?

Díky neurologickým výzkumům začíná být jasnější, jak se traumatické vzpomínky chovají při ukládání do paměti a neuronálních sítí. Zobrazovací metody ukazují, že traumatické vzpomínky nevytvářejí nové nervové spoje s dalšími zkušenostmi, zůstávají “zablokované a zamrzlé”, nepropojené se sítí ostatních nervových spojů.

Pomocí rychlých očních pohybů (proto “eye movement”) je možné propojit do té doby oddělené neuronální sítě a nezpracované vzpomínky integrovat. Většina odborníků se domnívá, že oční pohyby jsou imitací toho, co se přirozeně děje ve spánkové fázi REM, při níž dochází k rychlým pohybům očí

zatímco my sníme a ve snu zpracováváme zážitky ze dne.

Pro koho je?

Je skvělou metodou pro ty, kteří prožili jednorázové traumatické zkušenosti jako jsou nehody, přepadení, smrt blízkého člověka atp.

Velmi nápomocná může být i pro klienty, kteří mají za sebou obtížné prožitky dlouhodobého rázu z jakéhokoliv období života.

Ale i pro klienty, kteří ve svém příběhu žádné velké trauma nevnímají, se metoda skvěle hodí ke zpracování obtížných zkušeností, které zásadním způsobem mohly ovlivnit jejich vnímání a prožívání přítomnosti.

Ve všech případech předchází použití metody důkladná příprava, zmapování materiálu na kterém se bude terapeuticky pracovat a také sběr všeho pozitivního, co může sloužit jako podpora.